Zatímco termín “deep state” byl poprvé použit v Turecku v 90. letech, na Západě se objevuje v projevech novinářů, analytiků a politiků ve Spojených státech v době prezidentství Donalda Trumpa. Klíčový je opět historický kontext.

Trumpovi stoupenci, jako je Steve Bannon a další, začínají říkat, že Trump, který má podle ústavy plné právo určovat směr americké politiky jako zvolený prezident, naráží v této otázce na nečekané překážky, které nelze přičítat pouze odporu Demokratické strany nebo byrokratické setrvačnosti. Postupně, s tímto odporem, se Trump a jeho příznivci začínají rozpoznávat jako nositelé nejen republikánské agendy tradiční pro předchozí politiky a prezidenty této strany, ale i něčeho víc. Jejich důraz na tradiční hodnoty a kritika globalistické linie se dotýkají nejen jejich přímých politických oponentů, “progresivistů” a Demokratické strany, ale také jakési neviditelné a neústavní autority, která může podle svého uvážení důsledně a cílevědomě ovlivňovat všechny hlavní procesy v americké politice: ve finančnictví, velkém byznysu, médiích, zpravodajských službách, soudnictví, nejdůležitějších kulturních institucích, významných vzdělávacích zařízeních atd. Zdálo by se, že činnost státního aparátu jako celku by měla být podřízena postupu a rozhodnutím legálně zvoleného prezidenta Spojených států. Ukázalo se však, že tomu tak vůbec není, že na jakési vyšší úrovni “stínové moci” probíhají neřízené procesy mimo prezidenta Trumpa a zcela nezávisle na něm. Tak byl odhalen samotný deep state ve Spojených státech.

Ve Spojených státech, stejně jako v Turecku, nepochybně existuje liberální demokracie. Ale existence nevolené vojensko-politické moci, která je sjednocena zcela určitou ideologií (nezávisí na vítězství té či oné strany) a je členem nějakého tajného spolku (například zednářského typu), nebyla Američanům zřejmá. Proto se diskurz o deep state stal pro mnohé v té době zjevením, které se z “konspirační teorie” změnilo v očividnou politickou realitu.

Ano, samozřejmě, nevyřešený atentát na Johna F. Kennedyho a pravděpodobné odstranění dalších členů tohoto klanu, mnoho nesrovnalostí v tragických událostech z 11. září 2001, stejně jako řada dalších nevyřešených tajemství americké politiky vyvolaly v Američanech podezření, že v Americe existuje nějaká “tajná moc”. Rozšířené “konspirační teorie” navrhovaly ty nejnepravděpodobnější kandidáty na tuto roli, od kryptokomunistů až po reptiloidy. Ale historie Trumpova prezidentství a v nemenší míře i jeho pronásledování po prohře s Bidenem a dva pokusy o atentát během volební kampaně v roce 2024 nás nutí brát téma deep state v USA s plnou vážností. Nyní se ho už tak snadno nezbavíte. Rozhodně tu je, je aktivní, je činný a… vládne.

Při hledání vysvětlení tohoto fenoménu bychom se měli v první řadě obrátit k těm politickým organizacím ve Spojených státech dvacátého století, které byly nejvíce ideologické a snažily se působit v nadstranickém prostoru. Budeme-li hledat jádro deep state mezi armádou, zpravodajskými službami, žraloky z Wall Streetu, high-tech magnáty a tak dále, pravděpodobně se nedobereme uspokojivého výsledku. Tam je vše příliš individualizované a vágní. Především bychom měli věnovat pozornost ideologii.

"Putin debe estar muy contento porque colocó en Washington a un ...

Pomineme-li konspirační teorie, jsou pro tuto roli nejvhodnější dvě instituce: CFR (Rada pro zahraniční vztahy), založená již ve 20. letech 20. století spolupracovníky prezidenta Woodrowa Wilsona, který byl přesvědčeným zastáncem demokratického globalismu, a mnohem novější hnutí amerických neokonzervativců, kteří vzešli z prostředí (kdysi marginálních) trockistů, kteří postupně získali ve Spojených státech značný vliv. Jak CFR, tak neokonzervativci nejsou závislí na žádné straně. Jejich cílem je určovat strategický směr americké politiky jako celku, bez ohledu na to, která strana je v daném okamžiku dominantní. Kromě toho mají obě strany dobře strukturovanou a jasnou ideologii: levicově-liberální globalismus v případě CFR a útok na americkou hegemonii v případě neokonzervativců. CFR můžeme považovat za konvenčně levicové globalisty a neokonzervativce za pravicové globalisty.

Od samého počátku vzniku CFR se tato síť politiků, expertů, intelektuálů a zástupců nadnárodních korporací zasazovala o přechod od USA jako národního státu ke globálnímu demokratickému “impériu”. Proti izolacionistům CFR prosazovala tezi, že údělem Spojených států je učinit celý svět liberálním a demokratickým. Ideály a hodnoty liberální demokracie, kapitalismu a individualismu zde byly postaveny nad národní zájmy. Právě tato struktura se po celé dvacáté století – s určitým přerušením během druhé světové války – zabývala historickým vytvářením nadnárodních organizací: nejprve Společnosti národů, poté OSN, Bilderbergského klubu, Trilaterální komise atd. Úkolem bylo vytvořit jednotnou světovou liberální elitu, která by sdílela ideologii globalismu ve všem: ve filozofii, kultuře, vědě, ekonomice, politice atd. Veškeré aktivity globalistů z CFR směřovaly k vytvoření jednotné světové vlády, což znamenalo postupný zánik národních států a předání moci bývalých suverénních entit do rukou globální oligarchie složené ze světových liberálních elit, vzdělaných podle vzoru Západu.

CFR se prostřednictvím svých evropských sítí aktivně podílela na vytvoření Evropské unie (konkrétního kroku ke světové vládě). Její představitelé – především Henry Kissinger, stálý intelektuální vůdce této organizace – sehráli klíčovou roli při integraci Číny do světového trhu. Jednalo se o účinný krok k oslabení socialistického tábora. Stejná instituce aktivně prosazovala teorii konvergence a podařilo se jí získat vliv na pozdní sovětské vedení – až po Gorbačova. “Světové společenství je ovladatelné” – to byl diktát globalistů z CFR napsaný pozdními sovětskými ideology, kteří propadli kouzlu geopolitických hypnotizérů z CFR.

CFR je v USA přísně nadstranickou strukturou a sdružuje jak demokraty, k nimž má poněkud blíže, tak republikány. Je to vlastně generální centrála globalismu, zatímco podobné evropské iniciativy, jako je Davoské fórum Klause Schwaba, jsou jen jejími pobočkami. V předvečer rozpadu Sovětského svazu založila CFR své oddělení také v Moskvě, v Institutu pro systémový výzkum akademika Gvishianiho, z něhož vzešlo jak jádro ruských liberálů 90. let, tak první vlna ideologicky motivovaných oligarchů.

Je zřejmé, že Trump čelí právě této instanci, v samotných USA i ve světě prezentované jako neškodná a prestižní platforma pro výměnu názorů “nezávislých” odborníků. Ve skutečnosti se však jedná o skutečnou ideologickou centrálu. A Trump se svým staronovým konzervativním programem, důrazem na americké zájmy a kritikou globalismu se s ní dostal do jasného a frontálního rozporu. Trump je pouze krátkodobým prezidentem USA, zatímco CFR má za sebou stoletou historii určování směru americké zahraniční politiky. A samozřejmě za sto let svého působení u moci a ve vládě si CFR vytvořila rozsáhlou síť vlivu, která šíří její myšlenky mezi armádou, úředníky, lidmi z kultury a umění, ale především na amerických univerzitách, které se postupně stále více ideologizují. Formálně Spojené státy žádnou ideologickou nadvládu neuznávají. Síť CFR je však naopak extrémně ideologická. Planetární triumf demokracie, nastolení světové vlády a naprostý triumf individualismu a genderové politiky jsou nejvyššími cíli, které nelze změnit ani se od nich odchýlit. Trumpův nacionalismus a America First, jeho hrozby “vysušit washingtonskou bažinu” byly tou nejpravdivější výzvou této instituci, strážkyni kodexů totalitního (jako každé ideologie) liberalismu.

Lze CFR považovat za tajnou společnost? Těžko. Dává přednost diskrétnosti, ale působí zpravidla otevřeně. Například bezprostředně po zahájení SVO vedoucí představitelé CFR (Richard Haas, Fiona Hillová, Silisha Wallanderová) výslovně diskutovali o vhodnosti atentátu na ruského prezidenta (výtisk diskuse byl zveřejněn na oficiálních stránkách CFR). Americký deep state, na rozdíl od tureckého deep state, myslí globálně, takže to, co se děje v Rusku nebo Číně, se zdá být “vnitřní záležitostí” těch, kteří se považují za světovou vládu. Inu, zabít Trumpa je jednoduchá záležitost, pokud ho není možné zavřít do vězení nebo odstranit z voleb.

Stojí za úvahu, že zednářské lóže hrají v americkém politickém systému zásadní roli už od války za nezávislost Spojených států. Proto jsou zednářské sítě provázány s CFR a slouží jim jako náborový prostor. Dnes se liberální globalisté nemají potřebu skrývat. Jejich programy byly plně přijaty Spojenými státy a kolektivním Západem. Jak se “tajná moc” upevňuje, postupně přestává být tajná. To, co kdysi muselo být chráněno disciplínou zednářského tajemství, se stává otevřeným celosvětovým programem. Zednáři se nevyhýbali fyzické likvidaci svých nepřátel, ale samozřejmě o tom přímo nemluvili. Nyní to dělají. Rozdíl je pouze v tomto.

Autor: Alexander Dugin

Překlad: CZ24.news

ZDROJ